Dochází převodem na osobu blízkou k porušení zákonného předkupního práva dle ust. § 3056 o.z.?
§ 3056 odst. 1 občanského
zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, stanoví: Vlastník pozemku, na němž
je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí
pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má
ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku.
Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném
pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo
omezujícím předkupní právo se nepřihlíží.
V popisovaném případě vložil
jednatel a jediný společník pozemky, na kterých se nacházely stavby ve
vlastnictví žalobce, do své obchodní společnosti (žalovaného) jako nepeněžitý
vklad. Naší advokátní kanceláří zastoupený žalobce měl za to, že nepeněžitým
vkladem do žalovaného došlo k porušení jeho zákonného předkupního práva
dle ust. § 3056 odst. 1 občanského zákoníku; žalobce se tedy domáhal na
žalovaném žalobou o nahrazení projevu vůle převodu pozemků do svého vlastnictví
za podmínek, za kterých žalovaný pozemky od svého jediného společníka nabyl.
Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že vklad nemovité věci do společnosti s ručením
omezeným je převodem ve smyslu občanského práva, a tudíž může mít za
následek porušení předkupního práva.[1]
Žalovaný založil svou procesní
obranu zejména na tezi, že šlo o převod mezi osobami blízkými, a z toho
důvodu tedy nedošlo k porušení předkupního práva žalobce. Mezi účastníky
opět nebylo sporu o tom, že jediný společník a jím vlastněná obchodní korporace
jsou osobami blízkými; jádro sporu tkvělo v zodpovězení otázky, zda se i
na zákonné předkupní právo dle ust. § 3056 o.z. analogicky vztahuje výluka
stanovená pro osoby blízké v ust. § 1124 o.z., ve znění účinném od 1. 1.
2018 do 30. 6. 2020.
Soud I. stupně, jakož i soud
odvolací, se ztotožnily s argumentací zastávanou žalovaným, a z toho
důvodu soud I. stupně žalobu zamítl a soud odvolací toto rozhodnutí následně
jako věcně správné potvrdil. Odvolací soud se nadto odkazoval zejména na ust. §
1124 odst. 2 o.z., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2017 (a opětovně
od 1. 7. 2020), které stanoví: Předkupní právo mají spoluvlastníci i v
případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají
spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. To platí i v jiných
případech zákonného předkupního práva. Odvolací soud však značně
nelogicky vztáhnul větu in fine nikoliv na otázku bezúplatnosti, nýbrž i
na úpravu zakotvenou v ust. § 1124 odst. 1 o.z.
Proti rozsudku odvolacího soudu
podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o skutečnost, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena. Žalobce svou dovolací argumentaci vystavěl především na názoru,
že v daném případě nebyla splněna podmínka pro aplikaci analogie legis,
jejíž užití je podmíněno tím, že nelze právní případ rozhodnout na základě
výslovného ustanovení. Žalobce byl přesvědčen, že posuzovaný případ bylo lze
bez dalšího rozhodnout na základě výslovných ustanovení občanského zákoníku,
konkrétně ust. § 3056 odst. 1 ve spojení s ust. § 2140 a násl. o.z. V
posuzovaném případě tak zcela absentovala tzv. mezera v zákoně, tvořící conditio
sine qua non pro užití analogie legis.
Především však žalobce ve svém
dovolání namítal, že „[v]
případě ust. § 3056 odst. 1 o.z. je zjevně dán zájem zákonodárce na sjednocení
vlastnického práva vlastníka pozemku a vlastníka stavby stojící na tomto
pozemku, která je samostatnou nemovitou věcí, před možnou ingerencí osob
blízkých, která nastíněný problém, který se zákonodárce snaží tímto
přechodným ustanovením vyřešit, nijak neřeší. Chtěl-li by zákonodárce i
v tomto případě stanovit zákonnou výluku z předkupního práva pro osoby blízké,
jistě by tak učinil výslovně, jako např. v již zmiňované právní normě
obsažené v ust. § 1124 odst. 1 o.z.“
Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 14. 10. 2020, sp.zn. 22
Cdo 1503/2020, plně vyhověl podanému dovolání, zrušil rozsudky soudů obou
stupňů a vrátil věc soudu I. stupně se závazným právním názorem k dalšímu
řízení. Dovolací soud v odůvodnění svého rozsudku vyslovil, že „[o]bsahuje-li
§ 1124 odst. 2 věta druhá úpravu stanovící, že „to platí i v jiných případech
zákonného předkupního práva“, je již ze systematického výkladu zřejmé, že se
tento dovětek přímo váže k předchozí větě odstavce 2, podle které předkupní
právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí
podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou
cenu.
Z uvedeného je nepochybné,
že pro jiná zákonná předkupní práva se použije pouze pravidlo o
bezúplatnosti, které je obsaženo v odstavci 2, ale již nikoliv pravidlo o
převodu blízkým osobám, které je obsaženo v odstavci 1.“
Nejvyšší soud pokračuje: „Podle
přesvědčení dovolacího soudu ani novelizace provedená zákonem č. 460/2016 Sb. neopodstatňuje
závěr, že by předkupní právo v režimu § 3056 odst. 1 o. z. mělo být vyloučeno převodem
pozemku (či stavby) na osoby blízké. Tento závěr odráží již samotný přístup
východisek a principů soukromého práva tak, jak byl v literatuře formulován
s tím, že jedním ze základních východisek a principů občanskoprávní úpravy byl
návrat k zásadě superficies solo cedit; u staveb zřízených před 1. 1. 2014
prostřednictvím zákonného předkupního práva, u kterého se neuvažovalo o žádném
omezení, a to tím spíše, že občanský zákoník předkupní právo podílových
spoluvlastníků upravovat vůbec neměl, neboť předkupní právo bylo považováno za ‚prvek,
jenž je spoluvlastnictví cizí‘ (k tomu srovnej: Eliáš, K. – Zuklínová, M.:
Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Praha: Linde, 2001, str.
152, 191). O významu předkupního práva podle § 3056 odst. 1 o. z. ostatně svědčí
jeho samotná úprava stanovící, že k ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní
právo se nepřihlíží (§ 3056 odst. 1 věta třetí o. z.).“
Nejvyšší soud uzavírá: „Účelem
předkupního práva podle § 3056 o. z. je dosáhnout vlastnické jednoty a spojení
stavby s pozemkem formou naplnění tzv. superficiální zásady, kterou zákon v
obecné podobě pro stavby zřízené po 1. 1. 2014 obecně normuje v § 506... Jinak řečeno,
výjimka pro převod blízkým osobám má prostor pouze tam, kde je konstruována
právě jako výjimka z pravidla, jehož primárním účelem je zabránění vstupu do
právního vztahu třetím osobám. Tento předpoklad u předkupního práva podle §
3056 odst. 1 o. z. schází. Platí proto, že předkupní právo podle § 3056
odst. 1 o. z. není vyloučeno jen samotnou skutečností, že dochází k převodu
pozemku nebo stavby (v daném případě pozemků) na osoby převodci blízké.“
Ačkoliv se kasačním rozhodnutím
Nejvyššího soudu vrací celá věc fakticky na začátek, je autor tohoto článku
přesvědčen, že se jedná o důležité dotvoření judikatury dovolacího soudu
v otázkách obecného uplatňování zákonného předkupního práva.
Mgr. Adam Polánský
advokát trvale spolupracující
s advokátní kanceláří
HRABA & CONSORTES v.o.s.